Dysautonomie

V čem je problém?

Dysautonomie je souhrnný termín pro popis poruchy autonomního nervového systému. Dysautonomie má mírné až závažné projevy, které mohou ovlivňovat každodenní život. Symptomy dysautonomie zahrnují příznaky jako závratě, mdloby, dušnost, zvýšená srdeční frekvence, nevolnost, nadměrná únava, citlivost na teplo, problémy se zrakem, poruchy trávení a vylučování či nepravidelnost spánku. Tyto příznaky jsou asociovány i s jinými onemocněními. Může to způsobit nepřesnou nebo neúplnou diagnózu.

Co s tím?

Anamnesticky se ptáme na točení hlavy, rozmazané vidění, slabost, mdloby, zmatenost, nevolnost, hypotenzi. Signály autonomní dysfunkce, které je třeba hledat jsou: ortostatická intolerance (abnormální srdeční frekvence, TK nebo symptomy související se stáním), dysmotilita gastrointestinálního traktu, dysfunkce močového měchýře, abnormální pocení, suché oči/ústa, teplota.

Pro stanovení diagnózy je potřebná mezioborová spolupráce více specialistů a popřípadě i specialisty na dysautonomii. Mezi nejčastější vyšetření patří test nakloněné roviny, analýza tělesných tekutin, testy trávicích funkcí, EKG či ultrazvuk. V současnosti se dysautonomie léčí prostřednictvím rehabilitace. Jedná se o identifikaci jednotlivých spouštěčů symptomů a následnou cílenou individuální kompenzaci.

Pacientům se obecně doporučuje zvolnění pracovního tempa. Provádění správných cviků je však důležitou součástí zvládání příznaků poruch ANS. Mnoha pacientům s dysautonomií pomohla dechová cvičení. Množství pacientů popisuje pokles chuti k jídlu spojený s významnou ztrátou hmotnosti, protože větší porce jídel narušují jejich dennodenní fungování.

V takových případech odborníci doporučují jíst méně a častěji, popřípadě konzumovat lehce stravitelná jídla. Dalším charakteristickým rysem onemocnění je pokles krevního tlaku a závratě, které se projevují zejména při zvýšené fyzické aktivitě. Tento problém lze adresovat nošením kompresivních punčochových výrobků.

Příběh pacienta/ky

Byla mi diagnostikována dysautonomie způsobená covidem. Můj nejnepříjemnější příznak je problém regulovat tělesnou teplotu. Trpím také protein-energetickou malnutricí (PEM). Všimla jsem si, že mé tělo nereaguje na stres tak jako předtím: bývám velmi citlivá a stres pociťuji dlouho po stresové situaci, což způsobí relaps. Jsem práceneschopná už dlouho, ale je obtížné zbavit se stresu kterým trpím. Nemám to potvrzeno, ale myslím si, že za to může dysautonomie. Stres a nervová soustava jsou velmi propojeny. Myslím si, že mé tělo je zaseklé ve stresovém režimu, i když stresem zrovna netrpím.