Psychologické

V čem je problém?

Drtivá většina lidí s dlouhým covidem pociťuje různé druhy psychologických problémů. Pacienti trpí úzkostí nebo podrážděností. Často se vyskytuje také deprese a apatie. V každodenním životě lidí vidíme také náladovou labilnost. Charakterizují ji změny nálady a problém s ovládáním emocí. Psychologické problémy se ve vážných případech mohou projevit jako sebevražedné sklony. Většina lidí, kteří uvedou úzkost nebo depresi jako příznaky, jimi netrpěla před onemocněním COVID-19. Naznačuje to proto propojenost s překonáním onemocnění a jeho následky, příčinou je neuroinflamační a neurooxidační poškození mozku.

Co s tím?

Mnozí pacienti s postcovidovým syndromem hlásí problémy s koncentrací a pamětí (laicky známé také jako „zamlžení mozku“). U většiny pacientů skrínujeme kognitivní poruchy (které mohou být i nepatrné) pomocí Montrealského kognitivního testu (MoCA). Pacienty se skóre středně těžkého až těžkého kognitivního poškození obvykle doporučujeme k neuropsychologickému vyšetření a k vyšetření poruch řeči.

Příznaky úzkosti a deprese hodnotíme přímými otázkami na pacienta a/nebo jeho pečovatele, včetně hodnocení nálady, pocitů izolace a úrovně stresu. Snažíme se také rozlišit, zda psychologické a emocionální symptomy mohou být sekundární k fyzickým symptomům nebo pacientovému sociálnímu prostředí. Pacientů s afektivními poruchami se dále ptáme na sebevražedné sklony.

Pro hodnocení úzkosti a deprese používáme skríningové dotazníky včetně škály nemocniční úzkosti a deprese (HADS) a pro hodnocení posttraumatické stresové poruchy (PTSD) dotazník měřící dopad události (Impact of Event Scale).

Osobám s mírnou až středně těžkou úzkostí a depresí může léčbu poskytnout lékař primární péče, záleží však na praxi a zkušenostech lékaře. U pacientů s těžkou úzkostí a depresí nebo PTSD může být odůvodněno doporučení pro psychiatrické vyšetření. Pomocnými zdroji mohou být i služby sociální práce a podpora ergoterapie.

Příběh pacienta/ky

Po překonání onemocnění covid se často cítím beznadějně. V poslední době je to víc než obvykle. Zkoušel jsem dělat věci, abych nemyslel depresivně, ale deprese je silnější. Navštívil jsem specialistu, předepsal mi léky. Nezabírají však. I když pociťuji malou pozitivní změnu od března, jsem velmi unavený z toho, že jsem závislý na ostatních. Nejvíce mi pomohlo čtení příběhů lidí, kteří trpí depresemi. Cítím se tak méně osamělý. Aktuálně právě to potřebuji – trochu světla ve tmě.